MAGNESIUM BISGLYCINÁT – současný vrchol v nabídce hořčíkových suplementů
Jestli jste se někdy dostali do bodu, kdy máte pocit, že každá vědomá část mozku hraje jinou notu, podobně jako velké symfonické těleso bez dirigenta, je možné, můžete trpět nedostatkem hořčíku. Roztěkanost, nemožnost se soustředit, poruchy spánku, podráždění a celková únava ihned po probuzení.
Stresové faktory, zejména ty psychického rázu, na nás útočí v jednom kuse. Práce, osobní život, a jiné stresové faktory kolem nás.. Prostě chronické vypětí, které uvnitř našeho těla spouští složitou kaskádu dějů k mobilizaci vnitřních rezerv, spotřebovává nejen základní živiny, ale také důležité minerály. Hořčík je jedním z nich, oproti ostatním má ale jednu zvláštnost. Velice rychle se vyčerpá a nesmírně pomalu se jeho hladina dostává zpět do normálu. Možná právě proto je hořčíku v posledních dekádách věnována velká pozornost a to napříč celým medicínským spektrem.
Hořčík se především ve formě iontů (eletricky nabitých částic) vyskytuje především v našich buňkách a také se účastní ve více než 300 biochemických procesech, neustále probíhajících v našem těle. Je tedy logické, že při jeho nedostatku je naše tělesná schránka i její psychická nadstavba poněkud vykolejena. Hořčík je nicméně typickým nitrobuněčným minerálem. Jak již bylo předesláno, v našich buňkách se nachází až 99 % veškerého hořčíku a jen zbývající jedno procento nám koluje v krvi. Z toho lze usoudit, že hladina hořčíku, laboratorně zjištěná při odběru krve, nám o skutečném stavu našich zásob hořčíku moc neřekne. A tady bývá zakopán onen pověstný pes. Zde jeden příklad za všechny – řídnutí kostí, resp. ztráta kostní hmoty bývá připisována nedostatku vápníku, hypokalcémii. Mezi laiky se ale málo ví, že hormon příštitných tělísek, parathormon (PTH), který reguluje hladinu vápníku v organismu, je závislý na hladině hořčíku. Je-li tedy hořčíku málo, klesá i produkce PTH a tím ruku v ruce ubývá zásob vápníku v kostech a zubech. Navíc nedostatek hořčíku blokuje zpětněvazební mechanismy od kostí na produkci PTH. Proto je pro zdravé a silné kosti nutné mít v prvé řadě dostatek hořčíku a rovněž dostatek adekvátně zatěžujícího pohybu, který podporuje novotvorbu kostní tkáně v rámci kontinuálně probíhající remodelace.
Do vztahu fyziologické hladiny hořčíku ke zdraví kostí jsme si tedy vnesli trochu světla a pak jsou tady další vazby hořčíku – na funkci nervové soustavy (včetně CNS), na fungování svalů a svalové kontrakce (vč. srdečního svalstva), na regenerační procesy (obnova poškozených buněk a tkání), na metabolismus živin (produkce enzymů kartáčového lemu tenkého střeva), na produkci některých hormonů, atd... Podrženo sečteno, hořčík je klíčovým prvkem, o který by se měl zajímat každý, kdo chce žít plnohodnotný život.
Odkud tedy čerpat životabudivý hořčík?
Rozhodně musíme mít na prvním místě stravu a stravovací zvyklosti. V organicky pěstovaných luštěninách, ořechách, semínkách a zelenině bývá hořčíku dostatek, otázkou je, kolik z toho si můžeme dovolit, aniž bychom čelili ekonomickému kolapsu. Pak jsou zde specializované doplňky stravy, které nějakou formu hořčíku obsahují buď samostatně, nebo v kompozici s nějakým synergicky působícím elementem (nejčastěji vitamín B6). Tady bývají s ekonomickou stránkou věci v rovnováze mnohé zdravotní benefity a dnes se zkrátka počítat musí.
Jak již bylo v názvu článku řečeno, organická forma hořčíku „magnesium bisglycinát“ je vrchol v nabídce hořčíkových suplementů. Zvídavé čtenáře pak zcela jistě napadne, že vedle organické formy hořčíku zákonitě musí existovat také anorganická alternativa. A je to pravda, v neživé přírodě se čistý hořčík prakticky nevyskytuje, můžeme ho nejčastěji nalézt ve formě oxidů, síranů a uhličitanů (minerální vody). Obecně lze tvrdit, že anorganické formy hořčíku jsou pro tělo hůře využitelné, nicméně pro jejich cenovou dostupnost bývají často upřednostňovány, ač s diskutabilním přínosem. Oproti tomu organicky vázaný hořčík, ať už z běžné stravy nebo v laboratorních podmínkách na nějakou z organických kyselin (např. citrát, malát), či na některou z aminokyselin (např. glycin nebo aspartát) bývá organismem násobně lépe přijímán, tedy s mnohem lepší biologickou dostupností.
Aminokyseliny jsou od vzniku života základními stavebními kameny složitějších struktur (bílkovin) a tudíž pro tělo naprosto známou a přirozenou záležitostí. Na ně navázaný hořčík pak působí jako velmi sofistikovaný způsob saturace organismu tímto minerálem.
Organická forma hořčíku „magnesium bisglycinát“ je tzv. chelátová vazba jednoho hořčíku na dvě molekuly biogenní aminolyseliny L-glycin. Praktickou stránkou věci je, že „magnesium bisglycinát“ bývá akceptován i odbornou veřejností jako významná regenerační formule. Doporučuje se užívat „po výkonu“. Tedy po psychicky náročném dni, po těžké fyzické zátěži, nebo i po bujarém večírku, kdy alkohol teče proudem a zároveň působí paseku v minerálních hladinách organismu. Pro ještě lepší využitelnost je optimální užívat tuto formu hořčíku vždy s jídlem nebo po jídle a s dostatečným množstvím tekutin, ideálně večer před spaním. Schůdnou alternativou také je denní dávku rozdělit tak, aby 1/3 připadla na ranní dobu (se snídaní) a zbylé 2/3 na večerní dobu (s posledním jídlem před spaním). Ne nadarmo se říká, že dostatek hořčíku zahání noční můry a co může být lepší, než se ráno vzbudit odpočinutý a s chutí do dalšího dne?
Co byste o hořčíku ve formě „magnesium bisglycinát“ ještě měli vědět?
Třeba to, že i přes mimořádnou biologickou osvojitelnost organismem je to pořád běh na dlouhou trať. Nelze vzít pár tablet a čekat zázračný návrat vitality. Vše se děje postupně a je třeba se obrnit trpělivostí, tělu musíme dát čas, aby doplnilo rezervy. První pozitivní výsledky očekávejme cca po třech až čtyřech týdnech soustavného užívání. V případě života v chronicky vypjatých stavech se vyplatí „magnesium bisglycinátová“ dlouhodobost. Vše se pak vrátí třeba ve formě psychické odolnosti, stabilizovaném krevním tlaku a srdečním rytmu, lepší fyzické výkonnosti vč. radikálního snížení pravděpodobnosti svalových křečí a všeobecně účinnějšího metabolismu (přeměny živin).